Vitamíny a minerály

Vaccinium myrtiilus, Heidelbeere, lidově černá jahoda, černice, borůvnice, brusnice, čičoretka, myríové jahůdky, roste po celé Evropě v jehličnatých lesích, na vřesovištích, rašelině a v písčité půdě. Brusnice Borůvka je větevnatý keřík (asi 25 cm) s krátce řapíkatými listy 1-2 cm dlouhými a světle zelenými květy. Kalich je Szubý, s terčem, do něhož je vrostlá baňkovitá, lehko opadavá nazelenalá koruna. Tyčinek je většinou 8. Semeník je podkvětý, vybíhající ve čnělku přečnívající tyčinky. Plod borůvky je bobule velká jako hrách, černá, vroubená na vrchu okrajem kališním. Je nakysle sladké chuti, lehce přitrpklé. Rostlina je bez zápachu a se svíravou chutí.

Sběr listů je od června do srpna. Plody borůvek se sbírají v červenci až srpnu a suší se umělým teplem v sušičkách. Listy se suší ihned a rychle po sběru.

Borůvka skýtá cenný svrašťující lék (na průjmy), protidiabetický (snižuje obsah cukru v krvi), účinkuje protizánětlivě, desinfekčně a hojivě.

Odvar z listí nebo sušených borůvek se užívá vnitřně při cukrovce. V klystýru se doporučuje při katarhu střev, zejména v dolní části střeva tlustého. Vinný nálev se připraví tak, že se dá 2-8 hrstí sušených borůvek do sklenice vína (nebo silnější kořalky) a nechá se delší dobu stát. Užívá se v teplé vodě po lžících při průjmech.

Šťáva, vytlačená z listí, se osvědčila jako kloktadlo při hnisavých zánětech úst, prášek z kořene slouží jako zásyp na hnisavé rány a vředy. Náplast z borůvkového listí, přikládaná s růžovým olejem, hojí otekliny.

Borůvky jsou dobrým a zdravým pokrmem. Užívalo se jich také k výrobě modré barvy, barvení plátna na modro, k barvení vína na červeno. Plátno se obarví tím způsobem, že k hrnci černých jahod se přidá šálek vinného octa, něco utlučeného kamence a zelené skalice. Po svaření se směs schladí a do tekutiny se ponoří plátno, které se pak na vzduchu vysuší a vypere ve studené vodě

Mandle jsou výborný
zdroj tuků a vlákniny, což snižuje hladinu cholesterolu. Rovněž obsahují antioxidant ve formě vitaminu E.

Alternativní medicína uvádí, že konzumace tří mandlí denně snižuje riziko rakoviny. (Edgar Cayce)

Tento plod se často označuje jako oříšek, botanicky se však jedná o peckovici. Mandle je plod mandloně obecné rostoucí v subtropech.

Každých 100 g mandlí poskytuje energetickou hodnotou 2408 kJ a 575 kcal, dále pak dostatek vitamínu B1 (0,211 mg), B2 (1,014 mg), B3 (3,385 mg), B5 nebo-li kyselina pantothenová (0,469 mg), B6 (0,143 mg ), B9 (50 mg ) a významné množství vitaminu E (26,22 mg).

Mandle jsou také cenným zdrojem poskytujiící důležité minerály jako zinek, železo, vápník, hořčík, fosfor a draslík.

Světová produkce mandlí přesahuje číslo 2 000 000 tun. Přičemž největší podíl (okolo 50%) ve výrobě a pěstování mají spojené státy americké a na druhém místě (16%) Španělsko.

_

Brusinky a šťáva z nich dokážou léčit záněty močového měchýře, předcházet vzniku vředů, zubního kazu a virových onemocnění. Doporučená denní dávka představuje dvě sklenice brusinkové šťávy. Ve své studii to prokázal profesor Itzhak Ofek z Tel Aviv Univerzity.
Podle něj má výrazně léčivé účinky na svědomí těžká molekula vědcům známá pod zkratkou NDM. Zdá se, že tato látka pokrývá některé povrchy tkání lidského těla a tvoří jakousi “teflonovou” vrstvičku, která nedovolí choroboplodných zárodkům dostat se pod ně k buňkám.

Vlašské ořechy dodávají tělu minerální látky – vápník, hořčík, zinek, železo, selen, vitamíny B⁶, A, E a K. Jsou v nich i zdravé tuky. Pomáhají odstraňovat únavu, stavy podrážděnosti, deprese i stres. Mají nízký obsah sacharidů, proto se ideálně hodí i pro diabetiky. Hodnotné bílkoviny jsou významné pro vegetariány.

Vlašské ořechy a srdce

Podle vědeckých studií může konzumace 50g ořechů denně snížit riziko cévních srdečních onemocnění. Samozřejmě pouze za předpokladu, že ve stravě přijímáte jen málo živočišných tuků. Omega-3 nenasycené mastné kyseliny obsažené v ořechách si tělo nedokáže samo vyprodukovat. Chrání naše buňky před volnými radikály.

Vlašské ořechy a obezita

Při správné konzumaci napomáhají ořechy při snižování těleské hmotnosti. Samozřejmě ne ty, které jste přimíchaly do dortové náplně! Hrst ořechů vás lépe nasytí a prospěje vašemu zdraví víc než hrst chipsů.

Skladování vlašských ořechů

Nevyloupané vlašské ořechy lze skladovat na chladném místě poměrně dlouho. Vyloupaná jádra skladujte v suchu a chladu (nejlépe v hermeticky uzavřené nádobě, protože přijímají pachy jiných potravin). Vhodným místem pro skladování je přihrádka na zeleninu ve spodní části ledničky.

Vlašské ořechy = Výživa pro mozek

I mozek potřebuje kvalitní výživu aby mohl podávat dobré výkony. Při myšlení spotřebovává nezanedbatelné množství energie (denně až pětinu z celkového množství spálených kilojoulů). Správný poměr vitamínů, minerálních látek a mastných kyselin se nachází právě ve vlašských ořechách.

Ananasovník chocholatý (Ananas comosus (L.) Merr., 1917), též ananas chocholatý, nebo jen zkráceně ananas, je pantropická rostlina z čeledi broméliovitých (Bromeliaceae) původem z tropické Jižní Ameriky. Je to víceletá tropická bylina s listy v přízemní růžici, která se pěstuje především pro plodenství zvané ananas v tropech a teplých subtropech.

Ananasovník dorůstá výšky 60–120 cm a šířky kolem 50–100 cm. Má přízemní růžici tuhých, mečovitých, 90–120 cm dlouhých, na okraji pilovitých, někdy však i hladkých listů. Ze středu růžice vyrůstá asi 30 cm vysoký stonek zakončený velkou vejcovitou šišticí ze střechovitě se kryjících tuhých listenů, v jejichž úžlabí je 50–200 drobných, modrých až nachových, oboupohlavních (hermafroditních) květů s trubkovitou korunou, seskupených ve složeném hroznu. Samosprašnost a opylování větrem nebylo pozorováno. V přírodě bývají někdy květy navštěvovány hmyzem nebo kolibříky sajícími nektar, ale obvykle ani tehdy k opylení nedochází. Po odkvětu jednotlivé tvořící se bobule srůstají se stonkem a zdužnatělými listeny v dužnaté plodenství, zvané „ananas“. Tvorba bobulí není podmíněna opylením a vývoj plodu je tedy partenokarpní. Vřeteno květenství prorůstá plodenstvím a na jeho vrcholu vytváří růžici listů. Listové růžice se tvoří z adventivních pupenů téměř na celé rostlině. Dceřiné listové růžice, zvané též rozety, se používají k vegetativnímu rozmnožování ananasu.

Plodenství

Plodenství o hmotnosti 0,5–3,5 kg (miniananasy i méně) je složeno ze 100 i více bobulovitých plodů. Dozrává asi 3 měsíce po odkvětu. Z celého plodenství tvoří asi 65–70 % hmotnosti dužnina, 20–25 % „slupka“, 4–6 % terminální růžice a 4–6 % zdužnatělé vřeteno květenství. Kromě obvyklých žlutých, bronzově nebo nazlátle zbarvených, známe i ananasy červené, červenofialové až černé. Dužnina je bílá nebo nažloutlá, šťavnatá, příjemné chuti a vůně. Naprostá většina odrůd má triploidní charakter a plodenství je tudíž bezsemenné; u tetraploidních jedinců se objevuje jedno semeno asi na 8–10 tisíc jedinců.

Rozšíření

Ananasovník je pěstován prakticky všude po celém světě v tropech a teplejších subtropech, přibližně v pásu omezeném 25° severní a 25° jižní šířky. V této oblasti též zplaňuje.

Protože plané formy nejsou známy, není zřejmý ani původní areál jeho rozšíření. Je pouze jisté, že pochází z neotropů, tedy z tropické Ameriky. Dříve se předpokládalo, že původní oblastí jeho rozšíření je jižní Brazílie a Paraguay, kde jej domestikovali indiáni skupiny Tupí-Guaraní z původního planého druhu příbuzného varietě A. comosus var. ananassoides, ale novější výzkumy kladou místo původu mnohem severněji – do severní Brazílie, Kolumbie a Venezuely.

Významnými oblastmi pěstování ananasovníku jsou Thajsko, jižní a jihovýchodní Čína, Filipíny, Indonésie, Indie, Havajské ostrovy, Kostarika, Kuba, Mexiko a další státy Střední Ameriky, Brazílie, Keňa a Nigérie. Okrasné kultivary se pěstují ve sklenících a v místnostech na celém světě.

Obsahové látky

Chemické složení plodenství variuje u různých odrůd a v různých podmínkách pěstování. Průměrné hodnoty plodenství jsou 0,4 % bílkovin, 0,1 % tuku, 11,6 % sacharidů, 0,4 % vlákniny, 0,1 % minerálních látek. Průměrný obsah vitamínu C je 29 mg/100 g dužniny. Plodenství dále obsahují významný podíl vitamínů skupiny B. Průměrná energetická hodnota činí 205 kJ/100 g dužniny[2]. Látkami obsaženými v celé rostlině, pak jsou:

Alkoholy
ethanol

Karboxylové kyseliny

Estery
ethylacetát

Aminokyseliny

Vitamíny

Sacharidy

Lipidy
směs tuků

Enzymy
bromelin

Využití

Celá rostlina má řadu nejrůznějších využití:

• potravinářství – plodenství se konzumuje v čerstvém stavu, nebo se upravuje kandováním, sušením, mražením či konzervováním v cukerném roztoku. Dále se z něho vyrábí džemy, želé, marmelády, sirupy. Lisováním plodů se připravuje džus nebo nektar. Ananasová šťáva se též zkvašuje na alkoholické nápoje (např. víno chicha, které se vyrábí především v Jižní Americe). Ve Střední Americe je populární piñacolada.
• krmivářství – odpad ze zpracování plodenství k potravinářským účelům, tzv. anananasové otruby, se používá jako krmivo pro dobytek.
• farmakologie a lékařství – části odpadu po zpracování plodenství k potravinářským účelům a především z vřetene plodenství a jeho stopky se připravuje proteolytický enzym bromelin, používaný jednak v lékařské diagnostice, jednak jako léčivo pro potlačování zánětů a snižující tvorbu krevních trombů, tedy např. jako prostředek proti infarktu myokardu.
• textilní průmysl – vlákno z listů, označované jako ananasové hedvábí, se používá k výrobě jemné příze.
• papírenský průmysl – vláknina z listů byla pokusně použita pro výrobu speciálního papíru.
• průmysl umělých hmot – vlákna z listů jsou používána ve směsi s polyetylenem pro přípravu velmi lehkých kompozitních materiálů.
• zahradnictví – ananasovníky s barevnými, případně žíhanými listy, či s výrazně barevnými plody se pěstují jako okrasné rostliny.
• léčitelství – v lidovém, zejména indiánském léčitelství, byla šťáva z plodenství používána jako prostředek proti zánětům, výronům, nádorům, bradavicím, jako abortivum (prostředek pro vyhnání plodu), diuretikum a prostředek proti parazitům. Ananas byl používán také k hubnutí, jako prostředek pro snižování chuti k jídlu, a jako preventivní látka proti vzniku žaludečních vředů. Vzhledem k obsahu vitamínu C ho lze použít rovněž pro léčbu kurdějí. Velmi silným projímadlem je zejména šťáva z nezralých ananasů. Odvar z listů byl používán pro léčbu zánětů močových cest a pohlavních chorob.