Vitamíny a minerály

Vlašské ořechy dodávají tělu minerální látky – vápník, hořčík, zinek, železo, selen, vitamíny B⁶, A, E a K. Jsou v nich i zdravé tuky. Pomáhají odstraňovat únavu, stavy podrážděnosti, deprese i stres. Mají nízký obsah sacharidů, proto se ideálně hodí i pro diabetiky. Hodnotné bílkoviny jsou významné pro vegetariány.

Vlašské ořechy a srdce

Podle vědeckých studií může konzumace 50g ořechů denně snížit riziko cévních srdečních onemocnění. Samozřejmě pouze za předpokladu, že ve stravě přijímáte jen málo živočišných tuků. Omega-3 nenasycené mastné kyseliny obsažené v ořechách si tělo nedokáže samo vyprodukovat. Chrání naše buňky před volnými radikály.

Vlašské ořechy a obezita

Při správné konzumaci napomáhají ořechy při snižování těleské hmotnosti. Samozřejmě ne ty, které jste přimíchaly do dortové náplně! Hrst ořechů vás lépe nasytí a prospěje vašemu zdraví víc než hrst chipsů.

Skladování vlašských ořechů

Nevyloupané vlašské ořechy lze skladovat na chladném místě poměrně dlouho. Vyloupaná jádra skladujte v suchu a chladu (nejlépe v hermeticky uzavřené nádobě, protože přijímají pachy jiných potravin). Vhodným místem pro skladování je přihrádka na zeleninu ve spodní části ledničky.

Vlašské ořechy = Výživa pro mozek

I mozek potřebuje kvalitní výživu aby mohl podávat dobré výkony. Při myšlení spotřebovává nezanedbatelné množství energie (denně až pětinu z celkového množství spálených kilojoulů). Správný poměr vitamínů, minerálních látek a mastných kyselin se nachází právě ve vlašských ořechách.

Zinek je pro organismus nezbytný. Z potravy ho však tělo mnoho nezíská a hlavně si neumí tvořit velké zásoby. Je proto vhodné přijímat ho prostřednictvím doplňků stravy. Zkuste v lékárně koupit třeba Zinek Medicamenta za 55 Kč.

Zinek patří mezi prvky, které mají velmi významný vliv na správný vývoj všech živých organizmů rostlinných i živočišných. Přitom zinek není obsažen v živých tkáních ve vysokém množství – uvádí se, že tělo dospělého člověka obsahuje pouze přibližně 2 g zinku. Doporučená denní dávka zinku v lidské potravě se pohybuje mezi 15 – 25 mg prvku.

Přítomnost zinku v organizmu je nezbytnou podmínkou pro správné fungování řady enzymatických systémů – nejvýznamnější je patrně inzulínový. Přítomnost zinku v potravě je důležitá nejen v době růstu organizmu, kde jeho nedostatek vede opožďování tělesného i duševního dospívání, ale i v dospělosti. Nedostatečné množství zinku v potravě totiž způsobuje nechtěný úbytek na váze, pomalé hojení ran, zhoršování paměti a smyslové poruchy – především zrakové, čichové. Zinek je přítomen v poměrně značném množství ve spermatu a jeho dostatek v potravě je podmínkou pro správný pohlavní vývoj i dokonalou funkci pohlavních orgánů mužů.

V potravě jsou hlavními zdroji zinku játra, tmavé maso, mléko, vaječné žloutky a mořští živočichové – především ústřice. Z rostlinných produktů jde především o celozrnné cereálie, fazole, ořechy a dýňová semena. Protože množství přijímaného zinku, obsaženého v živočišné potravě značně převyšuje objem zinku, který může být získán z rostlinné potravy, je důležité, aby přísní vegetariáni dbali o dostatečný příjem zinku především v případě těhotných žen, kde je doporučovaná dávka zinku na vysoké úrovni kolem 25 mg Zn/den.

Ananasovník chocholatý (Ananas comosus (L.) Merr., 1917), též ananas chocholatý, nebo jen zkráceně ananas, je pantropická rostlina z čeledi broméliovitých (Bromeliaceae) původem z tropické Jižní Ameriky. Je to víceletá tropická bylina s listy v přízemní růžici, která se pěstuje především pro plodenství zvané ananas v tropech a teplých subtropech.

Ananasovník dorůstá výšky 60–120 cm a šířky kolem 50–100 cm. Má přízemní růžici tuhých, mečovitých, 90–120 cm dlouhých, na okraji pilovitých, někdy však i hladkých listů. Ze středu růžice vyrůstá asi 30 cm vysoký stonek zakončený velkou vejcovitou šišticí ze střechovitě se kryjících tuhých listenů, v jejichž úžlabí je 50–200 drobných, modrých až nachových, oboupohlavních (hermafroditních) květů s trubkovitou korunou, seskupených ve složeném hroznu. Samosprašnost a opylování větrem nebylo pozorováno. V přírodě bývají někdy květy navštěvovány hmyzem nebo kolibříky sajícími nektar, ale obvykle ani tehdy k opylení nedochází. Po odkvětu jednotlivé tvořící se bobule srůstají se stonkem a zdužnatělými listeny v dužnaté plodenství, zvané „ananas“. Tvorba bobulí není podmíněna opylením a vývoj plodu je tedy partenokarpní. Vřeteno květenství prorůstá plodenstvím a na jeho vrcholu vytváří růžici listů. Listové růžice se tvoří z adventivních pupenů téměř na celé rostlině. Dceřiné listové růžice, zvané též rozety, se používají k vegetativnímu rozmnožování ananasu.

Plodenství

Plodenství o hmotnosti 0,5–3,5 kg (miniananasy i méně) je složeno ze 100 i více bobulovitých plodů. Dozrává asi 3 měsíce po odkvětu. Z celého plodenství tvoří asi 65–70 % hmotnosti dužnina, 20–25 % „slupka“, 4–6 % terminální růžice a 4–6 % zdužnatělé vřeteno květenství. Kromě obvyklých žlutých, bronzově nebo nazlátle zbarvených, známe i ananasy červené, červenofialové až černé. Dužnina je bílá nebo nažloutlá, šťavnatá, příjemné chuti a vůně. Naprostá většina odrůd má triploidní charakter a plodenství je tudíž bezsemenné; u tetraploidních jedinců se objevuje jedno semeno asi na 8–10 tisíc jedinců.

Rozšíření

Ananasovník je pěstován prakticky všude po celém světě v tropech a teplejších subtropech, přibližně v pásu omezeném 25° severní a 25° jižní šířky. V této oblasti též zplaňuje.

Protože plané formy nejsou známy, není zřejmý ani původní areál jeho rozšíření. Je pouze jisté, že pochází z neotropů, tedy z tropické Ameriky. Dříve se předpokládalo, že původní oblastí jeho rozšíření je jižní Brazílie a Paraguay, kde jej domestikovali indiáni skupiny Tupí-Guaraní z původního planého druhu příbuzného varietě A. comosus var. ananassoides, ale novější výzkumy kladou místo původu mnohem severněji – do severní Brazílie, Kolumbie a Venezuely.

Významnými oblastmi pěstování ananasovníku jsou Thajsko, jižní a jihovýchodní Čína, Filipíny, Indonésie, Indie, Havajské ostrovy, Kostarika, Kuba, Mexiko a další státy Střední Ameriky, Brazílie, Keňa a Nigérie. Okrasné kultivary se pěstují ve sklenících a v místnostech na celém světě.

Obsahové látky

Chemické složení plodenství variuje u různých odrůd a v různých podmínkách pěstování. Průměrné hodnoty plodenství jsou 0,4 % bílkovin, 0,1 % tuku, 11,6 % sacharidů, 0,4 % vlákniny, 0,1 % minerálních látek. Průměrný obsah vitamínu C je 29 mg/100 g dužniny. Plodenství dále obsahují významný podíl vitamínů skupiny B. Průměrná energetická hodnota činí 205 kJ/100 g dužniny[2]. Látkami obsaženými v celé rostlině, pak jsou:

Alkoholy
ethanol

Karboxylové kyseliny

Estery
ethylacetát

Aminokyseliny

Vitamíny

Sacharidy

Lipidy
směs tuků

Enzymy
bromelin

Využití

Celá rostlina má řadu nejrůznějších využití:

• potravinářství – plodenství se konzumuje v čerstvém stavu, nebo se upravuje kandováním, sušením, mražením či konzervováním v cukerném roztoku. Dále se z něho vyrábí džemy, želé, marmelády, sirupy. Lisováním plodů se připravuje džus nebo nektar. Ananasová šťáva se též zkvašuje na alkoholické nápoje (např. víno chicha, které se vyrábí především v Jižní Americe). Ve Střední Americe je populární piñacolada.
• krmivářství – odpad ze zpracování plodenství k potravinářským účelům, tzv. anananasové otruby, se používá jako krmivo pro dobytek.
• farmakologie a lékařství – části odpadu po zpracování plodenství k potravinářským účelům a především z vřetene plodenství a jeho stopky se připravuje proteolytický enzym bromelin, používaný jednak v lékařské diagnostice, jednak jako léčivo pro potlačování zánětů a snižující tvorbu krevních trombů, tedy např. jako prostředek proti infarktu myokardu.
• textilní průmysl – vlákno z listů, označované jako ananasové hedvábí, se používá k výrobě jemné příze.
• papírenský průmysl – vláknina z listů byla pokusně použita pro výrobu speciálního papíru.
• průmysl umělých hmot – vlákna z listů jsou používána ve směsi s polyetylenem pro přípravu velmi lehkých kompozitních materiálů.
• zahradnictví – ananasovníky s barevnými, případně žíhanými listy, či s výrazně barevnými plody se pěstují jako okrasné rostliny.
• léčitelství – v lidovém, zejména indiánském léčitelství, byla šťáva z plodenství používána jako prostředek proti zánětům, výronům, nádorům, bradavicím, jako abortivum (prostředek pro vyhnání plodu), diuretikum a prostředek proti parazitům. Ananas byl používán také k hubnutí, jako prostředek pro snižování chuti k jídlu, a jako preventivní látka proti vzniku žaludečních vředů. Vzhledem k obsahu vitamínu C ho lze použít rovněž pro léčbu kurdějí. Velmi silným projímadlem je zejména šťáva z nezralých ananasů. Odvar z listů byl používán pro léčbu zánětů močových cest a pohlavních chorob.

D vitamin ( kalciferol ) – označovaný za “kostní policii“. Z chemického hlediska jde o hormon, který se tvoří v našem těle, pokud kůži vystavíme ultrafialovému záření ze slunečního světla. Je nepostradatelný pro vstřebávání vápníku fosforu, tvorbu kostí a zubů. Zklidňuje nervy, odstraňuje z těla jedovaté látky ( olovo ), posiluje imunitní systém. Podle nejnovějších zjištění může chránit před některými druhy rakoviny ( tlustého střeva ). Při nedostatku mj. vypadávají zuby, objevují se nervové poruchy, svalová slabost, rozčilení.

Zdroj: tuňák, losos, olejovky, rybí tuk, játra, mléko, houby, avokádo a žloutek.

Měď ( Cu ) – nezbytná v prevenci kardiovaskulárních chorob, k udržení zdravé kůže v vlasů. Osvědčuje se při podpoře plodnosti a krevní srážlivosti. Zpevňuje krevní cévy, kosti, šlachy a nervy. Podle nejnovějších výzkumů blahodárně působí při vysokém krevním tlaku, udržuje nízkou hladinu cholesterolu. Deficit měďi  signalizuje únava, poruchy srdečního rytmu, neplodnost…

Zdroj: vnitřnosti, ústřice, luštěniny, tmavý chléb, celozrnné těstoviny, ořechy, semena, avokádo, česnek, ředkvičky, houby, rajčata, brambory, banány a švestky. Např. jedno avokádo dodá asi šestinu denní dávky mědi.

A vitamin (retinol) – přezdívaný “studna mládí” – pomáhá v boji proti nachlazení, chřipce, infekcím močového a trávicího systému. Je důležitý pro dobrý zrak (název retinol je odvozen od retiny – oční sítnice), obnovu buňěk, svěží kůži (i při slunění), zdravé sliznice. Podporuje hojení ran, popálenin a vředů. Pomáhá při tvorbě zubů a kostí. Nedostatek se projevuje mj. lámavostí nehtů, suchými vlasy, šeroslepostí, kožními vyrážkami.

Zdroj: játra, špenát, mrkev, zelená kapusta, dýně, rajčata, meruňky, paprika, vaječný žloutek, máslo.

Hořčík (Mg) – minerál potřebný pro růst a obnovu kostí a zubů, pro normální činnost svalů a nervů. Deficit pocítíme jako svalové křeče, úzkost, slabost, nechutenství.

Zdroj: obilniny, celozrnný chléb, luštěniny, ořechy, zelená zelenina, maso, mléko, ryby.

Vitamin C (kyselina askorbová) – tzv. “tělesný strážce” – chrání před předčasným stárnutím, vyhlazuje vrásky. Má kladný vliv na nervy, obranu proti nemocem, stabilní psychiku. Je potřebný k tvorbě kolagenu – bílkoviny nezbytné pro zdravé dásně a zuby, kosti, chrupavku a kůži. Pomáhá absorbovat z potravy železo. Urychluje hojení ran. Chrání proti některým formám rakoviny a srdečním chorobám. Působí jako výrazný antioxidant. Nedostatek poznáme mj. podle křečových žil, hemeroidů, nachlazení, únavy, poruch spánku, špatných dásní.

Zdroj: citrusové plody a další čerstvé ovoce, zelenina, brambory, černý rybíz, kiwi a jahody.

Vitamín C je ve vodě rozpustná živná látka (živina) a vitamín nezbytný k životu a udržení tělesného zdraví, v lidském těle plní vitamín C mnoho důležitých funkcí. Je citlivý na teplo a vysoce citlivý na oxidaci. Jeho přesný chemický název je kyselina L-askorbová neboli L-enantiomer (optický izomer, optický antipod) kyseliny askorbové, její sumární vzorec je C6H806. Chemicky byl vitamín C poprvé izolován v roce 1928 maďarským biochemikem, laureátem Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství z roku 1937 Albertem Szent-Györgyim, tehdy pod názvem kyselina hexuronická. O čtyři roky později, v dubnu 1942, Charles Glen King z Pittsburghské univerzity dokázal, že se jedná o stejnou chemickou látku, která je obsažena například v ovoci a zabraňuje kurdějím (nezávisle na něm a přibližně ve stejné době k tomuto objevu dospěl i Albert Szent-Györgyi). Sir Walter Norman Haworth z Birminghamské univerzity, držitel Nobelovy ceny za chemii z roku 1937, dokázal jako první vypracovat přesnou chemickou strukturu vitamínu C a vyrobit ho syntetickou cestou.

Vitamín C v přírodě

Většina zvířat a rostlin si syntetizuje tento vitamín sama a nepotřebuje žádné jeho přídavky. Na celém světě se tak nedokáže přirozenou cestou zásobovat vitamínem C pouze člověk, některé druhy primátů, morčata, indický netopýr, mezi ptactvem pak červení bulbulové a z vodní říše pstruh duhový a losos. Tento poznatek vedl některé vědce k závěru, že neschopnost přirozené produkce vitamínu C je genetický defekt, a následně k hypotéze, že pokud by se jeho hladina u člověka vyrovnala s hladinou u zvířat, vedlo by to ke zlepšení jeho celkového zdravotního stavu. K hlavním propagátorům užívání vysokých dávek vitamínu C patřil například dvojnásobný držitel Nobelovy ceny Linus Pauling. Tvrdil, že vitamín C je lékem na všechno – od nachlazení po rakovinu. Na sklonku svého dlouhého života (dožil se devadesátitří let) užíval denně dávky 12 000 mg vitamínu C a toto množství dokonce zvyšoval na 40 000 mg v době, kdy u sebe pozoroval příznaky nachlazení (doporučená denní dávka je přitom pouhých 60 mg).

Zdroje vitamínu C

Z rostlinných zdrojů je na vitamín C velmi bohatý šípek, dále např. citrusy (limeta, citrón, pomeranč, grapefruit), brambory nebo rajčata, papája, brokolice, černý rybíz, jahody, květák, špenát, kiwi, brusinky. Následující tabulka obsahuje výběr ovoce a zeleniny a jejich obsah vitamínu C (v mg na 100g plodu).

Vliv na zdraví člověka

Vitamín C je potřebný pro regulaci metabolizmu aminokyselin, udržování pevnosti cévních stěn (především vlásečnic) a tkáňové dýchání. Podporuje vstřebávání železa, stimuluje tvorbu bílých krvinek, vývoj kostí, zubů a chrupavek, podporuje růst a odstraňuje volné radikály. Doporučená denní dávka vitamínu C je 75 mg Zvýšené dávky vitamínu C by měli užívat predčasně narození novorozenci, těhotné a kojící ženy, osoby pracující v infekčním nebo stresovém prostředí. Kuřákům sa doporučuje dvojnásobná Doporučená denní dávka.

Projevy nedostatku vitamínu C

Mírná hypovitaminóza se projevuje zpomaleným růstem, zvýšenou kazivostí zubů, narušením stavby kostí, deformacemi kloubů, nedostatečnou odolností proti infekcím, zvýšenou únavou, žaludečními problémy, lámavými vlásečnicemi a sníženou tvorbou mléka. Extrémní hypovitaminóza (avitaminóza) způsobuje nemoc kurděje, která se projevuje anémií (chudokrevností), krvácivostí, otokem kloubů a dásní, ztrátou zubů, křehkostí kostí, sterilitou, častými infekcemi, atrofií (oslabováním a prodlužováním) svalstva a žaludečními vředy.

Projevy předbytku vitamínu C

Hypervitaminóza u tohoto vitamínu nebyla dosud zjištěna. Tělo si nevytváří zásoby vitamínu C a jeho přebytek se vyloučí ledvinami.

Vitamín H (též je nazýván biotin) je vitamín, jehož nedostatek může vyvolat změny na pokožce a nervové poruchy. Experimentálně lze navodit avitaminosu používáním většího množství syrových vajec, neboť bílek obsahuje bílkovinu avidin, tvořící s biotinem neúčinný komplex odcházející s výkaly. U lidí se avitaminosa ani hypovitaminosa nevyskytuje.

Po chemické stránce je biotin kondenzátem močoviny a thiofenu se zbytkem kyseliny valerové.

Je typickým konzýmom karboxyláz (enzymů zavádějících CO2 do uhlíkatého řetězce). Je vázán peptidovou vazbou na apoenzym přes aminoskupinu lysinu, který je součástí bílkovinného řetězce zmíněného apoenzymu.

Biotin – říká se mu “vitamin pro krásu“. Udržuje zdravou kůži, vlasy a nehty, sliznici. Dodává energii nervům, reguluje hladinu krevního cukru (důležité pro diabetiky), pomáhá tělu využívat sacharidy, tuky a bílkoviny, udržovat zdravou střevní flóru. Zlepšuje stav při migréně, chronické únavě, některých alergiích. Nedostatek signalizuje mastná či suchá kůže, lámavé nehty, duševní únava, bolesti svalů.

Zdroj: pomeranče, játra, rajčata, sója, ovesné vločky, ořechy a luštěniny.

Fosfor ( p ) – hned po vápníku ( viz ) je to druhý nejčastější minerál v těle. Normální člověk je zásobárnou cca 650 g P, hlavně v kostech a zubech. Nedostatek způsobuje mj. lomivost kostí, únavu, tělesnou slabost, ztrátu chuti k jídlu. Většinu potřebného P získáte z potravy. Pozor: doplňky stravy obsahují pouze P užívat jen na doporučení lékaře!